Archiv rubriky: Nezařazené

Pohár Jiřího Merty 2019

podruhé, 24.8.2019

I letos po dobré loňské první zkušenosti proběhl Pohár Jiřího Merty, a to opět za organizace Jirky Doležela, a opět – jak jinak – na letišti Medlánky v Brně. 

Počasí sice neslibovalo nějakou extra jistotu, nicméně jsem se po Jirkově ujištění, že tráva je dostatečná i pro má obvykle ne příliš jemná přistání naložil osvědčený a už trochu pochroumaný model Farmana a k tomu asi desítku „kondenzátorových“ stínových modelů v krabici. Na jednoho z nich – osvědčeného Corsaira – jsem raději ani nesáhl, zejména z obavy že bych jej poškodil. To jsem po jeho jarním vítězství nechtěl riskovat. Tehdy letěl okamžitě, bez jakéhokoliv ladění a letěl dlouho 😉

Farman 451

Proto jsem před soutěží věnoval úsilí stavbě dvou Pilatusů Turbo Porter – jednoho v australské skvrnité kamufláži, která vyšla před léty v pulikaci PKAR i s výkresem od kamaráda Čočkina, jinak tedy Zdeňka Klimeše. Druhý byl v „papouščím“ zbarvení, tedy rakouská verze pro parašutisty.

K záletu obou došlo i přes ponocování při dokončování až na letišti. Bohužel se zdá, že ač byla hmotnost v pořádku, moc ochoty k delšímu lety oba neměly. Na vině nejspíše bylo štíhlé a tedy díky rozpětí 330mm i plošně malé křídlo. Bohužel, ani Corsair se bůhvíproč i přes stabilní lety nedostal dostatečně blízko k požadované délce letu 33 s. Následné poletování jen tak nakonec skončilo po mnoha hezkých letech tím, že prcek narazil čelně do plastového nárazníku Tondova nového Kodiaqa a bylo vymalováno. Motor byl nárazem po smrti. Vytáhl jsem tedy nový Ahrlac, ten nakonec po dovážení létal velmi hezky. Po něm následovalo balzové Zero z polotovarů Kamila Pitry. To potřebovalo maximální nabití a pak se dalo přesvědčit k dlouhým letům. K nabíjení jsem používal v rámci regulí standardně dodaný nabíječ. Měl jsem k dispozici novou, trochu neskladnou krabičku s modulem a bateriemi pro kontrolované nabíjení. Tím jsem se chvíli chlubil 🙂 a pak jej i prakticky zkoušel. Nakonec – je fajn vědět, co do „nádrže“ jde a mít i možnost parametry nastavit. Jsem s tím  dost spokojený, display přehledný, vím co se děje… 😉   Celkově jsem tedy příliš neuspěl, ale polétání se stíňáky bylo příjemné. Vítězem se nakonec stal Mirek Kuba.

Vítěz kategorie Stíňáků Mirek Kuba

Samotná soutěž byla „poznamenána“ tradičním krásným počasím s mírným větříkem, který se díky termickým závanům občas směrově dosti měnil, ale občas také téměř uklidnil. Museli jsme směr respektovat zejména kvůli probíhajícímu leteckému provozu, zejména navijáku. Občas se sice modely dostaly až k dráze či i na ni; ale myslím, že jsme se všichni chovali přijatelně. Jarní „zombie styl“ jednoho nejmenovaného účastníka se tedy neopakoval. Snad jsme to Jirkovi ani Kamilovi moc nepolepili…

Zahájili jsme tedy soutěž odlétáním Schneider cupu, kdy vítězství „utrpěl“ Sopwith Tabloid Tondy Křižky. Opravdu už si to odpracoval a i zasloužil.

Díky časově omezené účasti Davida Merty byly zahájeny exhibiční starty s modely jeho otce, kterému je Pohár věnován. Musím smeknout, nezaregistroval jsem model, který by vyloženě zazlobil. Svědčí to nejen o šikovnosti všech modelářů, kteří se modelů ujali a opravili šrámy či drobné nedostatky, ale také stavitelskému umění Jirky Merty, který jim letový potenciál vhodnou konstrukcí i provedením vdechl.

Modely Jirky Merty
Pavel Stráník s Jirkovým Defiantem

Přiznám se, že lety těchto modelů, následně pak i dvacetinek jsem sledoval přes hledáček fotoaparátu a tak jsem úplně nevnímal děj soutěže. Následně pak i „moji“ kategorii elektro, kde jsem raději bez laborování zasunul dvoučlánek a odstartoval, dokud bylo rozumné počasí. Slibovaná bouřka sice ještě zdaleka nebyla v dohledu, ale člověk nikdy neví. Dokud se létalo na „maxe“, tak Farman létal pod minutu, zatímco teď pro požadovanou délku letu co nejblíže 60 s létá i přes dvě minuty. Ani časovač to ne úplně zajistí – jak si leckdo neznalý představuje. Model zřejmě chytil bublinu a docela jsem se obával, že jej vidím naposledy. Druhý let jsem komentoval slovy „letěl jsem méně, naštěstí…“ Třetí let byl pak za 58 sekund, což mě opravdu potěšilo. Tondovi to tentokrát letělo „málo“ a druhý let ještě méně, což okomentoval slovy „to je ještě míň než málo, že?“ 🙂 Měl jsem zato, že Jirka nestihl letět, ale podle fotografií to bylo jinak. Víc nás nelétalo a tak se na mě usmálo štěstí.

Nádherně létaly modely Radka Čechlovského, zejména dvoumotorovým He-219 jsem se kochal, už na stojánce. Je tak zvláštní, až je hezký. Radek mi sliboval kabinku a tak jsem se nakonec cestou domu stavil u něj pro kopýtko. Třeba se rozhoupu ke stavbě.

Samozřejmě nebyl jediný, nádherně létalo mnoho modelů, zaujal mě zejména Jirkův XP-56 s protiběžnými vrtulemi, jehož pohon se zřejmě zaběhl a „nějak usadil“ a získal pro mě velmi příjemný zvukový projev.

Jirkův Bullet

Tondův Vampire je nádherný sám o sobě,

stejně jako Wildcat s ručně zatažitelným podvozkem, i jeho Lavočka.

Spolehlivě a nenápadně létal s Bojarem i Jirka Tamfal, další se trochu trápil s Fokkerem D-VIII, Lubošova Kincobra létala pomalu, ale „na půl plynu“, z principu krátké, ale zajímavé lety předváděl i Tonda se samokřídlem. Některé zajímavé modely i lety jsem sice se zájmem sledoval, ale do paměti se mi „nevypálily“…. 🙂

Bojar Jirky Tamfala
Kingcobra

Občas odstartoval „nějaký ten Bé Vé“, což působilo zajímavým a uklidňujícím dojmem; modely šplhaly za pomalého otáčení vrtule a sedaly „na deter“. Počasí bylo letově perfektní a horko opravdu až nepříjemné.

Vše nenápadně a ve výsledku parádně dokumentoval Franta Brablc, chvíli mu sekundoval i Ruja a další, kteří tak jako já chytali momentky. Pár videí pak na stránky připojil i Jirka Alfery.

Někteří tradiční účastníci podobných akcí nedorazili, naproti tomu se přišel podívat Vlastík Šimek, který místo modelu vystavoval sádru na noze po neúspěšném pokusu o zboření lávky vlastním tělem.

Pohoda

Před vyhlášením výsledků jsem si tradičně pochutnal na opožděném obědě a chlazené kofole. Cesta z Brna pak byla bezproblémová, za Brnem bylo evidentně po dešti, ale to jsme na Medlánkách ani nezaregistrovali. Opět jsme měli štěstí na počasí.

Myslím, že nejen já hodnotím akci jako sice mírně komorní, ale určitě vydařenou a pohodovou. Nezdá se, že by byl někdo nespokojen, že by došlo k nedorozuměním a pod. Za pár dní bude podobná pohodová akce na Trnávce, tak snad nám bude Svatý Petr příznivě nakloněn i tam.

Další fotografie jsou zde:

https://steve66.rajce.idnes.cz/Minimaketarske_nebe_v_Trnavce_7.9.2019/?utm_source=notification&utm_medium=email&utm_campaign=album-created

Více o soutěži je na stránkách www.minimakety.cz

Pohár Jiřího Merty

podruhé, 24.8.2019

I letos po dobré loňské první zkušenosti proběhl Pohár Jiřího Merty, a to opět za organizace Jirky Doležela, a opět – jak jinak – na letišti Medlánky v Brně. 

Počasí sice neslibovalo nějakou extra jistotu, nicméně jsem se po Jirkově ujištění, že tráva je dostatečná i pro má obvykle ne příliš jemná přistání naložil osvědčený a už trochu pochroumaný model Farmana a k tomu asi desítku „kondenzátorových“ stínových modelů v krabici. Na jednoho z nich – osvědčeného Corsaira – jsem raději ani nesáhl, zejména z obavy že bych jej poškodil. To jsem po jeho jarním vítězství nechtěl riskovat. Tehdy letěl okamžitě, bez jakéhokoliv ladění a dlouho 😉

Farman 451

Proto jsem před soutěží věnoval úsilí stavbě dvou Pilatusů Turbo Porter – jednoho v australské skvrnité kamufláži, která vyšla před léty v pulikaci APKR i s výkresem od kamaráda Čočkina, jinak tedy Zdeňka Klimeše. Druhý byl v „papouščím“ zbarvení, tedy rakouská verze pro parašutisty.

K záletu obou došlo i přes ponocování při dokončování až na letišti. Bohužel se zdá, že ač byla hmotnost v pořádku, moc ochoty k delšímu lety oba neměly. Na vině nejspíše bylo štíhlé a tedy díky rozpětí 330mm i plošně malé křídlo. Bohužel, ani Corsair se bůhvíproč i přes stabilní lety nedostal dostatečně blízko k požadované délce letu 33 s. Následné poletování jen tak nakonec skončilo po mnoha hezkých letech tím, že prcek narazil čelně do plastového nárazníku Tondova nového Kodiaqa a bylo vymalováno. Motor byl nárazem po smrti. Vytáhl jsem tedy nový Ahrlac, ten nakonec po dovážení létal velmi hezky. Po něm následovalo balzové Zero z polotovarů Kamila Pitry. To potřebovalo maximální nabití a pak se dalo přesvědčit k dlouhým letům. K nabíjení jsem používal v rámci regulí standardně dodaný nabíječ. Měl jsem k dispozici novou, trochu neskladnou krabičku s modulem a bateriemi pro kontrolované nabíjení. Tím jsem se chvíli chlubil 🙂 a pak jej i prakticky zkoušel. Nakonec – je fajn vědět, co do „nádrže“ jde a mít i možnost parametry nastavit. Jsem s tím  dost spokojený, display přehledný, vím co se děje… 😉   Celkově jsem tedy příliš neuspěl, ale polétání se stíňáky bylo příjemné. Vítězem se nakonec stal Mirek Kuba.

Vítěz kategorie Stíňáků Mirek Kuba

Samotná soutěž byla „poznamenána“ tradičním krásným počasím s mírným větříkem, který se díky termickým závanům občas směrově dosti měnil, ale občas také téměř uklidnil. Museli jsme směr respektovat zejména kvůli probíhajícímu leteckému provozu, zejména navijáku. Občas se sice modely dostaly až k dráze či i na ni; ale myslím, že jsme se všichni chovali přijatelně. Jarní „zombie styl“ se tedy neopakoval. Snad jsme to Jirkovi ani Kamilovi moc nepolepili…

Zahájili jsme tedy soutěž odlétáním Schneider cupu, kdy vítězství „utrpěl“ Sopwith Tabloid Tondy Křižky. Opravdu už si to odpracoval a i zasloužil.

Díky časově omezené účasti Davida Merty byly zahájeny exhibiční starty s modely jeho otce, kterému je Pohár věnován. Musím smeknout, nezaregistroval jsem model, který by vyloženě zazlobil. Svědčí to nejen o šikovnosti všech modelářů, kteří se modelů ujali a opravili šrámy či drobné nedostatky, ale také stavitelskému umění Jirky Merty, který jim letový potenciál vhodnou konstrukcí i provedením vdechl.

Modely Jirky Merty
Pavel Stráník s Defiantem

Přiznám se, že lety těchto modelů, následně pak i dvacetinek jsem sledoval přes hledáček fotoaparátu a tak jsem úplně nevnímal děj soutěže. Následně pak i „moji“ kategorii elektro, kde jsem raději bez laborování zasunul dvoučlánek a odstartoval, dokud bylo rozumné počasí. Slibovaná bouřka sice ještě zdaleka nebyla v dohledu, ale člověk nikdy neví. Dokud se létalo na „maxe“, tak Farman létal pod minutu, zatímco teď pro požadovanou délku letu 60 s létá i přes dvě. Ani časovač to ne úplně zajistí – jak si leckdo neznalý představuje. Model zřejmě chytil bublinu a docela jsem se obával, že jej vidím naposledy. Druhý let jsem komentoval slovy „letěl jsem méně, naštěstí…“ Třetí let byl pak za 58 sekund, což mě opravdu potěšilo. Tondovi to tentokrát letělo „málo“ a druhý let ještě méně, což okomentoval slovy „to je ještě míň než málo, že?“ 🙂 Měl jsem zato, že Jirka nestihl letět, ale podle fotografií to bylo jinak. Víc nás nelétalo a tak se na mě usmálo štěstí

Nádherně létaly modely Radka Čechlovského, zejména He-219 jsem se kochal, už na stojánce. Je tak zvláštní, až je hezký. Radek mi sliboval kabinku a tak jsem se nakonec cestou domu stavil u něj pro kopýtko. Třeba se rozhoupu ke stavbě.

Samozřejmě nebyl jediný, nádherně létalo mnoho modelů, zaujal mě zejména Jirkův XP-56 s protiběžnými vrtulemi, jehož pohon se zřejmě zaběhl a „nějak usadil“ a získal pro mě velmi příjemný zvukový projev.

Jirkův Bullet

Tondův Vampire je nádherný sám o sobě,

stejně jako Wildcat s ručně zatažitelným podvozkem, i Lavočka.

Spolehlivě a nenápadně létal s Bojarem i Jirka Tamfal, další se trochu trápil s Fokkerem D-VIII, Lubošova Kincobra létala pomalu, ale „na půl plynu“, z principu krátké, ale zajímavé lety předváděl i Tonda se samokřídlem. Některé zajímavé modely i lety jsem sice se zájmem sledoval, ale do paměti se mi „nevypálily…. 🙂

Bojar Jirky Tamfala
Kingcobra

Občas odstartoval „nějaký ten Bé Vé“, což působilo zajímavým a uklidňujícím dojmem; modely šplhaly za pomalého otáčení vrtule a sedaly „na deter“. Počasí bylo letově perfektní a horko opravdu až nepříjemné.

Vše nenápadně a ve výsledku parádně dokumentoval Franta Brablc, chvíli mu sekundoval i Ruja a další, kteří tak jako já chytali momentky. Pár videí pak na stránky připojil i Jirka Alfery.

Někteří tradiční účastníci podobných akcí nedorazili, naproti tomu se přišel podívat Vlastík Šimek, který místo modelu vystavoval sádru na noze po neúspěšném pokusu o zboření lávky vlastním tělem.

Pohoda

Před vyhlášením výsledků jsem si tradičně pochutnal na opožděném obědě a chlazené kofole. Cesta z Brna pak byla bezproblémová, za Brnem bylo evidentně po dešti, ale to jsme na Medlánkách ani nezaregistrovali. Opět jsme měli štěstí na počasí.

Myslím, že nejen já hodnotím akci jako sice mírně komorní, ale určitě vydařenou a pohodovou. Nezdá se, že by byl někdo nespokojen, že by došlo k nedorozuměním a pod. Za pár dní bude podobná pohodová akce na Trnávce, tak snad nám bude Svatý Petr příznivě nakloněn i tam.

Další fotografie jsou zde:

https://steve66.rajce.idnes.cz/Minimaketarske_nebe_v_Trnavce_7.9.2019/?utm_source=notification&utm_medium=email&utm_campaign=album-created

Více o soutěži je na stránkách www.minimakety.cz